Píárko. Novináři, píáristé a klienti...

Public relations jako „společenská disciplína“ v posledních pár letech začíná opouštět jakousi šedou zónu, do níž ji odsoudili především novináři. Jde to ale pomalu a na vině je do značné míry obor sám. Prostředky, které se v tuzemském PR používají nejčastěji, často novináře obtěžují.

Navíc se proti nim dobře bojuje a „čestný žurnalista“ veřejně vystupující proti „vlivu píáristů“ rychle nasbírá laciné body. Běžný televizní divák či čtenář má PR umístěno někde vedle lobbingu jako podivný obor podivných lidí využívajících všelijakých korupčních metod k prosazení svých zájmů. O aktivitách píáristů a lobbistů se dozví totiž většinou jen v souvislosti s nějakým průšvihem. Prostřednictvím těchto disciplín se přitom dají prosazovat především pozitivní věci - ostatně co je špatného na tom, když se kdokoli snaží dbát o své jméno?

Problém českého PR je z mého pohledu v dosud katastrofálně nastavených vztazích mezi všemi aktéry public relations. Standardní představa PR accounta o novináři je, že jde o líného „holuba“, kterého je potřeba pozvat na oběd, předat mu dárek a každou chvilku pro něj uspořádat mejdan, nejlépe odděleně od jiných korporátních akcí, protože novinář se neumí správně obléct, chovat, smrdí a krade propisky. Novináři si o lidech z PR agentur většinou myslí, že vůbec neumějí psát, jsou strašně otravní a PR dělají proto, že se nechytli v žádných novinách.

A firmy, které si PR služby objednávají, nevidí rozdíl mezi PR a reklamou a prakticky vždy očekávají nemožné: reklamní texty na redakčních stránkách v médiích, navíc za minimum peněz. To je všechno samozřejmě úplně špatně. Žurnalista, který se nechá pohostit, aniž by aspoň nabídl, že za sebe (případně za oba) zaplatí, a ještě si řekne o dárek a tři VIP vstupenky na příští akci navíc, přece musí být pro píáristu dostatečným varováním nejen o holubovi samotném, ale i o médiu, které ho zaměstnává.

PR firma, jejímiž základními pracovními nástroji jsou dary, mejdany a obídky a do společenského týdeníku posílá zprávy o tažných drátech se žádostí o jejich zveřejnění, musí být pro novináře dostatečným důvodem pro to, aby se jí vyhýbal obloukem. A klient, který zaměňuje PR za reklamu, by žádné PR agentuře neměl stát za to, aby se do spolupráce s ním vůbec pouštěla, protože to tak jako tak nemůže dopadnout dobře.

www.strategie.cz/scripts/detail.php?id=450859